|
Hned na začátku války třicetileté při povstání českém obdržel řád od direktorů království
českého vyrozumění, že se jim statek Dobřichovice zabírá
a předává se v držení Jindřichu Matesu, hraběti z Turnu. Bylo to při sv.
Janu křtiteli, kdy hraběnka z Turnu se na zámku dobřichovickém usídlila v místech, kde páter
bydlíval, a bohoslužby evangelické častěji odbývati dala /Pospíchalovo diarium z r.1663/. Po
záboru více než rok trvajícím dostaly se, byvše zpět koupeny, Dobřichovice v majetek řádu.
Začátkem války byla osada zdejší svědkem vojenských tažení, dislokací vojsk buď císařských aneb
nepřátelských a byla sužována válečnými a naturálními dávkami.
V r.1631 na den sv. Anny byla téměř celá ves od Švédů spálena, zámek vydrancován a proměněn
ohněm v sutiny. Převor Manner poznamenal v „liber flavus": „Což vše vpádové vojenští v čas
nepřítele švédského Panýra, Torstesona a Frankla generálů, proti nimž J. M. císařské vojsko i lid
státi musil, pobráno, zbořeno a oloupeno bylo."
Po utišení bouřlivých časů byl zámek za velmistra Harracha znovu obnoven a kaple sv. Václava v
tvrzi svému účelu navrácena. Jen pozvolna zotavovaly se Dobřichovice ze škod dlouhotrvající
válkou způsobených. Dům řádový byl téměř rozbořen, statky a domy řádové zpustošeny a
zanedbány.
Tu vystupují v dějinách řádu křižovnického tři mužové, kteří nezdolnou energií a láskou k řádu
naplněni, tu zásluhu mají, že řád zániku propadající zachránili. Osud a život oněch mužů týká se i
Dobřichovic. Byl to zmíněný již převor Manner, muž zvláštního organisačního talentu, výtečně
obeznalý ve všech odvětvích tehdejší veřejné správy a zvláště o ekonomii, který po míru položil
základ k pozdějšímu dobrému hospodářskému stavu. Nástupce jeho v úřadě převorském Volfgang
Jindřich Tilliš /1659-1662/ uplatnil jako bývalý správce své praktické zkušenosti ve službě řádové
a nezapomenutelný Jiří Hynek Pospíchal, který se stal převorem ještě ve věku poměrně mladém,
ale pevnou rukou celou správu statků řádových vedl a právo vrchnostenské nad poddanými sám
vykonával. Nebylo dne ani hodiny, kdy by nebyl vyjel na statky řádové. Sotva se vrátil ze strany
jedné, již v noci opět koňmo, vozmo neb pěšky spěchal na statek druhý, jsa přísným dohlížitelem
svých úředníků a spravedlivým soudcem lidu poddaného. Po smrti generála Valdštejna stal se
velmistrem řádovým a vedl otěže jeho od r.1694-1699.
Pospíchal dlel, jak se z mnohých zachovaných památek písemných dovídáme, velmi často v
Dobřichovicích, byl zde znám a znal i zdejší poměry a lidi velice dobře. Zvěčnil se tím, že
vybudoval rozbořený dvůr a vystavěl kapli sv. Tadeáše r.1680. Pospíchal po příkladu svých
předchůdců volil Dobřichovice za své letní sídlo a brával s sebou i jiné bratry řádové sem o
prázdninách na zotavenou. Zámek hostil ve svých zdech mnoho vynikajících osobností, hodnostářů
jak duchovních tak i světských, různých vojenských pohlavárů a výtvarných umělců.
V pamětní knize z r.1721 píše farář Schicht o vzácné návštěvě Morice Adolfa, knížete saského,
který se svými dvořeníny dne 5. června Dobřichovice navštívil. Mezi služebnictvem bylo i mnoho
hudebníků, mundšenk, kuchař a lokajové. Po sedm neděl, po které ony návštěvy trvaly a ve kterých
se rozličné distrakty, jak na Berounce, tak i v lesích řevnických činily, všechny outraty a výlohy se
vedly z kasy řádu, jakož i rozličné forování jak do Prahy, tak i do okolních ležících míst Břežan,
Zbraslavě, Karlštejna se z Dobřichovic fedrovaly. Několik dní později přijel na návštěvu ještě
jeden kavalír s dvěma lokaji. Pro nedostatek pokojů musil jim farář svou vlastní habitaci a pokoj
s postelí postoupiti, ježto se zde osm dní zdržel. Poněvadž na den sv. Jana Křtitele den jeho jmenin
se slavil, z té příčiny jemu k uctění „kunstovný oheň" jak na vodě, tak proti generalátu, den před
tím na večer se zapálil, při kterém se bubny a trouby notně slyšeti daly.
Zub času hlodal neúprosně na budově zámecké a jen nákladnými opravami mařilo se jeho dílo.
R.1734 část zámku směrem ku mlýnu, zejména místnosti rohové byly tak sešlé, že se více k obývání
nehodily. Dány nové podlahy, dvéře, okna, vystaven krb, jímž bylo vytápění umožněno. Štít byl
zcela obnoven, slohu zámku přizpůsoben a na něm letočetný nápis zhotoven:
DIe seXta IVLII CoeLo faVente restaVratVM /1734/, což znamená: dne šestého července za
přízně nebes opraveno.
Zámek nízko položený trpěl povodněmi. Podlahy v dolejších místnostech hnily,
musily se často vyměňovati a zdi opravovati. V r.1747 byl úplně obnoven generalát, pokoje a
ložnice znovu vymalovány malířem Janem Vodnianským, měšťanem pražským, dána nová
okna a kamna. Zdi vnější ozdobeny rýsováním, pod střechou zdělán ozdobný pás, v něm
různé motivy vtisknuty. Průčelí generalátu ozdobeno znakem řádovým, na straně východní
namalovány sluneční hodiny.
|